in my frozen mind

Vodovky

Jak dosáhnout neznámého dna?sežere vám to ruku!:)
jak asi boli bolest,jak se da vyjadrit cas,ktery se nezastavi?
V pozici-sedici,oprena ruka,neprijemne brneni konecku prstu,realita se stava rozmazanym obrazkem,upreny pohled do neznama.Abstraktní obraz mojí duše,přídáme dle receptu růžovou či fialovou?nebo pruskou modř?nebo snad něco rozjasňující ředidlo s příměsí hořké chuti života?
...Když já...."Do kolika budu muset pocitat,my dear,nez dopadne muj kaminek citu na dno tve duse?"...neslyšet,nevidět,neposlouchat
Otevřu dlaň a vidím jemnou louku plnou krásných draků sestavených z vodových obličejů,je to tak krásné,tak osvěžující,plné vůně neznámé přítomnosti a přitom tak křehké,vonící jako jako dohasínající svíčka,je to něco co držíme v ruce a nechceme pustit,protoze si toho vážíme,nebo po tom toužíme.
Až až se slzy vyhrknou.Přikryju dlan druhou dlani,mojí duši zasáhne nevídané světlo,jako když zachází slunce,další slza,slza po slze.Cizí horký dech na mých vlasech,cizí dlaně,cizí pocit porozumění,beze slov.
Otevřu nenápadně dlaň,kde je?kde?...ztratil se v tom kouři?cigaretovem kouři?dymu?

"Rána,druhá rána do srdce,cizí,jiná,bez pocitů,bez ledového prachu,bez sladkostí"

posted by evening_sailor @ 9:49 pm