Hliněný holub
Je 10.července 2008.Řekněme , že se zastavil čas, ptáci nedolétli, ruce prodavaček zůstali viset ve vzduchu, internetové diskuze přestaly fungovat, všechno a zárověn nic neexistuje.
Někdy bych si to přála, pořád se neumim vzbudit a otočit na správnou stranu.
Takhle sem si prázdniny moc nevysnila, krom myšlenky na dost dobrý plány a konečně zapřít introvertní já, se nedaří.
Nesnášim plány. Krom letošních Massive Attack , kterej se moh nazvat orgastickym, ale pak protivnym pádem na zem asi už nic.
Vlastně možná Fresh film fest.
Posledních 14 dní tupě zíram do nebe nebo do obrazovky, hraju nesmyslnou plně obsáhlou hru a řídim něčí internetovou pamět´.
Vzpomínam na dva roky zpět, jak jsem to tu zařizovala.. poslouchala Portishead a Radiohead a hledala street artový obrázky a topila se v nich.
A slyšela svoje kroky na Camden townu a cvakání fotoaparátu.Snila někde hluboko pod lepidlem na tapety
Na to strašně ráda vzpomínam, na takový ty stopy po něčem, co se nekonalo.
Jen to byl sen, vyrytej do kartónu.
Jako nějaká ztuhlá moucha v síti pavouka.S jedním nekopírovatelným výrazem.
Asi tak no.
Právě ted´začalo období kdy mi mý já asi něco lehce našeptává. Zdaj se mi sny , který něco napovídaj.
Zdrhání před bejvalejma spolužačkama a spousta křiku. Nalhávání si, že lidi jsou holt výbíravý.
Ted´ani nemůžu zavzpomínat na hraní si an piráty, zběsilý ruský kuchařky ani na makovici na stole.
Pocit , že někoho skoro milujete je sebevíc trapnej. Stojim nad nějakym molem kde plave pár omýlajících se otázek.
Ani nepotřebuju bejt vidět.Stačí bejt hodná a nekecat.Možná se dočkam něčeho navíc, možná letmýho doteku přes prsty jak je to neodolatelnej okamžik.
Goodbye, Goodbye, back to reality!
-Četla sem novýho Viewegha, nebavil mě, možná trochu, přece jenom číst o pseudohumoru andělů z Nuseláku, o posmrtnym pohledu manžela z paměti vdovy a nadržený paměti učitele autoškoly.Asi nic,fakt nic.
-Příští tejden mi asi přijde polaroid, sem zvědavá jak tam do toho ty papíry budu ládovat.
-Těšim se, ale na co vlastně ani pořádně nevim.
Stačí jen vymalovat dětem školku a podpořir Petrovo novej projekt bez hranic
( btw www.myspace.com/bezhranic)
a můžu začít inovativně přemejšlet jak sehnat 41 990,- za prohlídku Islandu.
Clay Pigeon- jeden z těch nej.
0 Comments:
Post a Comment
<< Home