je mi 19, je 0:38, 21.února 2009. ne opravdu ne, za posledni dobu zase a opet mam ruce pred oblicejem. je toho zase dost. moje myslenky se stavaji skutecnosti , meni se v beztvarou hmotu vzdycky jsem verila v to, ze lide maji v sobe neporusitelny energicky pole bohuzel, moje pole prestava svitit zelene, ale i cervene .. prestava blikat vubec je to krasny, kdyz jste zahrnovany tema vsema lidma, co vas neustale objimaj a rikaji, jak je to tady fajn a jak si to mame uzit... nekdy ale ne.
vnimala jsem chvilema povrch az moc, pak ale zhasnete a zjistite ze existuje neco vic, nejen vzajemny porozumeni, ale dokonce nejakej pocit objektu v osamnelym prostoru ze to neni tak hezky a strasne otrepany, jak si myslite, ale to ze se vidite v zrcadle dve svetla zari stejne, ale pohledy nejsou zas tak vesely a uprimny
stahnete se do sebe a reknete si " je to to, co jsem vzdycky tak chtel/a ?".. nevim zda rezignovat nebo rikat si , to bude dobry... je to jenom zivot
Poslední den prázdnin, těch ještě středoškolskejch. Bože to tak rychle utíká. Člověk ani nemá chut´ se za ničim ohlížet, jen koukat na to co má na talíři dneska. Učim se psát s interpunkcí jako kdysi. První-druhá-třída. Hm. Dneska se dělo to co před 20 dnama, stereotyp. nějaký kouzlo to má. proč na to pořád myslím? Zavíraj se mi oči. Chci aby pršelo zase. je to jako mít v ruce čistý nic a rozmlženou pamět´. /// Sotva co se zvedla z křesla, uslyšela cizí kroky z druhé místnosti. Kroky doprovázené známou melodií a hlasem z rádia. jen se opřela o skleněnou tabulku a na okamžik se zastavila. utřela si zpocené čelo byla jiná, ted´ jí to všechno došlo
nemá smysl se moralizovat zbytečnejma otázkama všechny tóny nezní jinak jen se s tím musíte vypořádat a hlavně! čekat... jen nevim na co..
Je 10.července 2008. Řekněme , že se zastavil čas, ptáci nedolétli, ruce prodavaček zůstali viset ve vzduchu, internetové diskuze přestaly fungovat, všechno a zárověn nic neexistuje. Někdy bych si to přála, pořád se neumim vzbudit a otočit na správnou stranu. Takhle sem si prázdniny moc nevysnila, krom myšlenky na dost dobrý plány a konečně zapřít introvertní já, se nedaří. Nesnášim plány. Krom letošních Massive Attack , kterej se moh nazvat orgastickym, ale pak protivnym pádem na zem asi už nic. Vlastně možná Fresh film fest. Posledních 14 dní tupě zíram do nebe nebo do obrazovky, hraju nesmyslnou plně obsáhlou hru a řídim něčí internetovou pamět´. Vzpomínam na dva roky zpět, jak jsem to tu zařizovala.. poslouchala Portishead a Radiohead a hledala street artový obrázky a topila se v nich. A slyšela svoje kroky na Camden townu a cvakání fotoaparátu.Snila někde hluboko pod lepidlem na tapety Na to strašně ráda vzpomínam, na takový ty stopy po něčem, co se nekonalo. Jen to byl sen, vyrytej do kartónu. Jako nějaká ztuhlá moucha v síti pavouka.S jedním nekopírovatelným výrazem. Asi tak no. Právě ted´začalo období kdy mi mý já asi něco lehce našeptává. Zdaj se mi sny , který něco napovídaj. Zdrhání před bejvalejma spolužačkama a spousta křiku. Nalhávání si, že lidi jsou holt výbíravý. Ted´ani nemůžu zavzpomínat na hraní si an piráty, zběsilý ruský kuchařky ani na makovici na stole. Pocit , že někoho skoro milujete je sebevíc trapnej. Stojim nad nějakym molem kde plave pár omýlajících se otázek. Ani nepotřebuju bejt vidět.Stačí bejt hodná a nekecat.Možná se dočkam něčeho navíc, možná letmýho doteku přes prsty jak je to neodolatelnej okamžik.
Goodbye, Goodbye, back to reality! -Četla sem novýho Viewegha, nebavil mě, možná trochu, přece jenom číst o pseudohumoru andělů z Nuseláku, o posmrtnym pohledu manžela z paměti vdovy a nadržený paměti učitele autoškoly.Asi nic,fakt nic. -Příští tejden mi asi přijde polaroid, sem zvědavá jak tam do toho ty papíry budu ládovat. -Těšim se, ale na co vlastně ani pořádně nevim.
Stačí jen vymalovat dětem školku a podpořir Petrovo novej projekt bez hranic ( btw www.myspace.com/bezhranic) a můžu začít inovativně přemejšlet jak sehnat 41 990,- za prohlídku Islandu.
24C to by zabilo i mouchu. V tu chvíli kdy jsem kráčela přes silnici jsem si uvědomila jak nesnáším slunce a někdy léto. Začala bych nadávat jako senilní sousedka z prvního patra a začala se tvářit jako kakabus.Dnešní den je v něčem zvláštní, to jako jo. Když jsem šla ze školy připadala jsem si jak kdybych se válela v oleji na pánvi a někdo si mě chtěl naservírovat na stříbrném podnose.Vlastně Tereza mlčela a já mluvila o tom že se nechci opálit a počítala kolik citrónů na uchování své bledosti budu potřebovat.Neměla jsem kalkulačku, bohužel. Pak zase lipová alej a jenom " ahoj zejtra,nahraju ti ty knížky at´víš co mam ráda" A smažení se dál na zpustlym betonovym nádraží a pak jen spánek a začalo pršet, a krásnej vzduch. Kdybych mojí hlavu dostala do miniaturního autobusového okénka a upadla by a nechala bych ji tam ležet. jakej by asi byl život bez hlavy?asi černej, co? jáá nevim, když já jsem pořád tak unavená osvobod´te mě někdo sofiin svět jo, kdybych mohla tak se v sofii transformuju.škoda , že neprodávají čaje pro schizofrenní obyvatelstvo ráda bych viděla veru , zase bych jí přivezla bublifuk a tak ..vlastně bych toho ráda uskutečnila..
Osudový okamžik.Cvak.23:56 . budík sebou škubnul jako školní hodiny. jako na té staré béžově vydláždené chodbě co voněla dřevem ze 70tých let a steskem po disciplíně. Stála jsem tam a držela učebnice a ještě ten pohled na kostkovanou sukni. Jakoby měřily přesnou hodnotu lidského života, možná smyslu. Kéž by byl celý bez interpunkce a dal se vykratit dvakrát a odhadovat výsledek. A hrát si.bez pestrosti. Před třemi lety.
Dnes jsem si uvědomila kolik negativní energie je mezi lidmi. nevím, přijde mi, že je to taková smutná zkušenost. Proto lidé potřebují objetí zdarma. Ráno jsem našla bublifuk a celý ho vyfoukala.Pevně a pomyslně jsme se držela zábradlí a čekala až přijde slunce. A já se budu moct zašklebit. jenže bylo 7:15 Výrazy spálené kůže na slunci jsou nejhezčí. Sněhurka mi ťapká po nose. A meluzína je na chodbě.Určitě je modrá jako oprýskaný lak, sousedovo zahradní boudy, co pokuřoval doutníky ze strýce z Kuby. A všude měl plevel.
Chci slyšet ten šanson a cítit , že každý krok kterým se ženu kupředu je ten správný. A budu hrdá.A on to uvidí.A uslyší.A ucítí.
Kostka cukru ,krajkovaný ubrus, bílé okno, černá moucha, akvárium a stín loutkového divadla.
