je to jenom zivot
je mi 19, je 0:38, 21.února 2009.
ne opravdu ne, za posledni dobu zase a opet mam ruce pred oblicejem. je toho zase dost.
moje myslenky se stavaji skutecnosti , meni se v beztvarou hmotu
vzdycky jsem verila v to, ze lide maji v sobe neporusitelny energicky pole
bohuzel, moje pole prestava svitit zelene, ale i cervene .. prestava blikat vubec
je to krasny, kdyz jste zahrnovany tema vsema lidma, co vas neustale objimaj a rikaji, jak je to tady fajn a jak si to mame uzit... nekdy ale ne.
vnimala jsem chvilema povrch az moc, pak ale zhasnete a zjistite ze existuje neco vic, nejen vzajemny porozumeni, ale dokonce nejakej pocit objektu v osamnelym prostoru
ze to neni tak hezky a strasne otrepany, jak si myslite, ale to ze se vidite v zrcadle
dve svetla zari stejne, ale pohledy nejsou zas tak vesely a uprimny
stahnete se do sebe a reknete si " je to to, co jsem vzdycky tak chtel/a ?"..
nevim zda rezignovat nebo rikat si , to bude dobry...
je to jenom zivot
0 Comments:
Post a Comment
<< Home