it´s my destiny.
Poslední den prázdnin, těch ještě středoškolskejch.Bože to tak rychle utíká. Člověk ani nemá chut´ se za ničim ohlížet, jen koukat na to co má na talíři dneska.
Učim se psát s interpunkcí jako kdysi. První-druhá-třída. Hm.
Dneska se dělo to co před 20 dnama, stereotyp.
nějaký kouzlo to má. proč na to pořád myslím?
Zavíraj se mi oči.
Chci aby pršelo zase.
je to jako mít v ruce čistý nic a rozmlženou pamět´.
///
Sotva co se zvedla z křesla, uslyšela cizí kroky z druhé místnosti.
Kroky doprovázené známou melodií a hlasem z rádia.
jen se opřela o skleněnou tabulku a na okamžik se zastavila.
utřela si zpocené čelo
byla jiná, ted´ jí to všechno došlo
nemá smysl se moralizovat zbytečnejma otázkama
všechny tóny nezní jinak
jen se s tím musíte vypořádat a hlavně! čekat...
jen nevim na co..
0 Comments:
Post a Comment
<< Home