Impression
in the middle of my life¨
je to vsechno tak zvlastni
tak slozity,jako kdyz se propletaji žížaly trávou
dneska jsem sedela na lavicce v parku,jen tak pozorovala lidi a me myslenky smerovaly uplne nekam jinam.
mela jsem casu dost.vedle sebe me drahe lomo,ktere se stalo nezbytnou soucasti meho zivota
take mym jedinym kamaradem co mlci a posloucha me a me pocity citi..
kousek plastu,barevného plastu
se ctyrmi okynky
strasne moc bych si prala byt plastová!!
ve změti ceckovych naramku,vinylovych desek,starych nabytku ze 70.let,ale plastová
barevná,bez chyby.
tak jo moje uvaha o plastu je takova bezcenná
kdyz mě ty barvy tak pritahujou!
me to prijde tak vsechno takovy sedy
jako vcera kdyz jsem sedela s edit v kavarne,bylo tak krasne
nebe bylo cyaninovy a okolo to zarilo oranzovo hnedymi barvami
bylo to tak zvlastni,takovy zvlastni pocit
jedna z miliardy minut naseho zivota
vlastne tohle se deje porad
jen si to neuvedomujeme
..spechame
aby jsme byli uspesni,aby nam nic neuteklo
aby jsme videli jeden druheho
aby jsme....treba nekomu pomohli
a nekdy nam to dojde,ze vsechno je tak krasne slozite
kdyz mi edit rekla "vis ja si myslim ze ty jsi strasne silna osobnost,mas talent"tak chraplavym hlasem a pak si popotáhla z cigarety
znělo to tak neobvykle
tohle jsem si nikdy nemohla uvedomit
mozna mi to nikdo nikdy nerekl
mozna to pro me nemelo takovou váhu
nektere veci si ani neuvedomujeme
kdepak
tohle já
dalo pusu na dobrou noc rodicum
a slo spat
aby se druhý den probudilo
a byla z nej ta sebeironicka
vecne usmevava
