Hodiny
Osudový okamžik.Cvak.23:56 . budík sebou škubnul jako školní hodiny.jako na té staré béžově vydláždené chodbě co voněla dřevem ze 70tých let a steskem po disciplíně.
Stála jsem tam a držela učebnice a ještě ten pohled na kostkovanou sukni.
Jakoby měřily přesnou hodnotu lidského života, možná smyslu.
Kéž by byl celý bez interpunkce a dal se vykratit dvakrát a odhadovat výsledek.
A hrát si.bez pestrosti.
Před třemi lety.
Dnes jsem si uvědomila kolik negativní energie je mezi lidmi. nevím, přijde mi, že je to taková smutná zkušenost.
Proto lidé potřebují objetí zdarma.
Ráno jsem našla bublifuk a celý ho vyfoukala.Pevně a pomyslně jsme se držela zábradlí a čekala až přijde slunce. A já se budu moct zašklebit.
jenže bylo 7:15
Výrazy spálené kůže na slunci jsou nejhezčí.
Sněhurka mi ťapká po nose.
A meluzína je na chodbě.Určitě je modrá jako oprýskaný lak, sousedovo zahradní boudy, co pokuřoval doutníky ze strýce z Kuby.
A všude měl plevel.
Chci slyšet ten šanson a cítit , že každý krok kterým se ženu kupředu je ten správný.
A budu hrdá.A on to uvidí.A uslyší.A ucítí.
Kostka cukru ,krajkovaný ubrus, bílé okno, černá moucha, akvárium a stín loutkového divadla.
Sny jsou totiž jediné, co vám nikdo nemůže vzít !
